čtvrtek 2. února 2012

Honorátko v náručí

Dneska nemám žádné foto nějak se mi poslední dobou nedaří lovit obrázky. Jsem doma celkem málo a tak si raději užívám času s Jiříkem. Dneska jsem si asi po tisící uvědomila , jak je až neuvěřitelné, jak mě dokáže všelijak prokazovat svoji náklonnost. Jsem za to hrozně moc vděčná.
Když se Jiřík narodil a pak ještě dalších asi 11 měsíců jsem místy přemýšlela i o tom, jestli netrpí nějakou formou autismu. Byl velmi hodný, tichý a, což bylo pro mě celkem těžké, netoužil nějak zvlášť po tom, abychom ho chovali a tulili se k němu. Vystačil si sám. Pak jsme však, po velmi náročných probdělých nocích rozhodli, že začneme s "výukou spánku" (Pozn. na okraj: Pokud máte stejné problémy, velmi doporučuji knihu Dětský spánek v otázkách a odpovědích). Jednalo se o tři velmi těžké noci a týden těžkých dní, kdy jsme za Jiříkem v době spaní chodili v přesných intervalech, říkali mu, že ho máme rádi, ale nevytahovali ho z postýlky. Podařilo se a i když to bylo neuvěřitelně vyčerpávající, bylo vidět že to nese kýžené výsledky. Ale mělo to další vedlejší efekt. Jiřík, aby se ujistil, že ho máme rádi, se začal mazlit a vyžadoval naši něhu. Takže za tři dny nebylo pochyb o tom, že doma určitě žádného autistu nemáme. Nejspíš se jednalo o postnemocniční syndrom.
A ač je to neuvěřitelné, Jiřík by se nyní dokázal mazlit snad 24 hodin denně. Začíná to ráno po probuzení kdy jeho první cesta vede k nám do postele. Zasype maminku a tatínka spoustou pusinek, u toho ukazuje jestli jsou ty pusinky malé nebo velké. A ještě zdůrazní, že ta velká pusinka byla na čelo maminky a ta malá na bradičku tatínka. Vždycky se u toho dobře pobavíme. Následuje muflání, objímání, šmudlání se k jednomu případně oběma rodičům. Stejné je to po odpoledním spaní. A pokud dostane kdykoliv během dne k dispozici polštářek nebo svého velkého plyšového medvěda, lehne na zem a mazlí se a mazlí.
Kromě mazlících a pusinkovacích "orgií" nás chodí hladit, když pije mlíčko, tak se uvelebí mě v klíně, když kouká na Bořka tak má rád, když vedle něj sedíme a on se může zavrtat do náruče nebo jednou rukou někoho z nás obejmou, zatímco druhou svírá flašku. Někdy mívám pocit že jsem zaujala místo jeho medvídka. Naštěstí se k nám všem (myšleno mě, manželovi i medvídkovi) chová opravdu něžně.
Bála jsem se, že když začnu chodit do práce a budu moct strávit s Jiříkem jen 2-3 hodiny denně, tak že se náš vztah ochladí. Ale naopak mám pocit že jsem přijímaná s ještě větší láskou a radostí. A tak mi přišel na mysl jeden citát, který pro mě nabývá nového významu, pokud myslím na svého syna:

  • " V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském." (Bible, Matouš 18, 1-4)

Žádné komentáře:

Okomentovat